Přednáška Národopisného spolku "vo chlebu a mlíku" byla opravdu zajímavá. Pamětnice zmínila o životě svých předků mimo jiné jeden detail, který bych jindy asi přehlédl, ale teď mne dostal.
Že necituji přesně mi jistě odpustíte:
"Babička mojí maminky nosívala kapsář, a v tom kapsáři mívala pečlivě usušené kousky starého chleba. Ten vždycky dávala dětem jako velkou laskominu. A aby jim to nějak ozvláštnila, říkávala, že je to chleba zadělávanej kohoutím mlíkem."
Chápete? Dávala jako pamlsek dětem starý usušený chleba! Já jsem nikdy moc nemiloval takové ty narážky, jak se dřív žilo bídně a co všechno dneska máme za vymoženosti. No tak je prostě máme, dneska je to normální, ne?
Ale tohle mne fakt dostalo. Jasněže i chudší děti se občas musely dostat i k lepším dobrotám. Ale starý chleba? Nedovedu si představit, že by to na jakékoli dnešní dítě mohlo fungovat. Při tom povídání pamětníků se mi v mysli míhaly obrazy supermarketových pokladen a regálů s čokoládama, sušenkama a bombónama, včetně cenovek briskně přepočtených na současnou kupní sílu, a mnou vnímaný rozdíl životních úrovní pár generací nabýval brutálních rozměrů ...
I když, napadá mne - proč to nezkusit? Myslím s tím chlebem na dnešní děti. Kdyby se vychytalo období, kdy už mají dostatek zubů, ale ještě nejsou tak rozmazlený, mohlo by to zafungovat ... Uvidím, jestli najdu odvahu.
Jedna věc z celé té příhody je ale stejná navzdory všem stoletím: zajímavá reklama vždycky zabere, ať je to sebevětší hovadina. Hm. Mám z toho mít radost nebo ne?
No nic. Jdu shánět kohoutí mlíko, už jsem dlouho nepekl chleba ...