Na serveru MitVseHotovo.cz přišli nedávno s výborným podnětem k osobnímu rozvoji: udělat si denně jednu hodinu života „offline“. Offline v tomto smyslu znamená čas, kdy namísto stresu cíleně vyhledávám radost a klid, namísto práce a povinností se věnuju sám sobě, něčemu co mne baví a rozvíjí. A velmi pravděpodobně to bude čas skutečně offline, bez počítače i ostatní elektroniky.
Touhle výzvou jsem se prostě nemohl nezabývat :-) Ale hned první mne logicky napadlo, že jako poměrně zaměstnaný otec rodiny, kdy navíc obě babičky jsou 150 km daleko a jsem tedy hodně zapotřebí i v domácnosti, tak nemám skoro šanci najít si celou hodinu bez práce a povinností, jenom pro sebe.
To druhé co jsem si uvědomil už bylo o něco lepší: jakousi offline hodinu denně mám, a někdy i víc! Totiž večer při uspávání dcery. A to je fakt hardcore offline, protože jen ležím potmě a povídám pohádky nebo zpívám písničky. Je to sice - pravda - trochu povinnost, ale větší problém vidím v tom, že to k osobnímu rozvoji prakticky nevyužívám – nedávný pokrok, kdy jsem se po x měsících naučil k Šípkové Růžence dobře vyprávět Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, a k Tálínskému rybníku, Svatému Vavřenečkovi a Ach synku synku jsem přidal Náchodský zámeček, to bych osobním rozvojem rozhodně nenazval :-)
Uspávací "nicnedělání" ale opravdu nabízí spoustu možností, jak si odpočinout a přitom se nenudit. Pohádkových knížek mám doma hromadu, poskupoval jsem to z antikvariátů za levný peníz, baví mne to číst ... v čem je problém přečíst si třeba každý týden novou pohádku a naučit se ji vyprávět? Stejně tak rád objevuju nové písničky, lidovky obzvlášť. A vymýšlet si vlastní pohádky a příběhy, to teprv musí být zábava! Jelikož Andulka ve svých necelých dvou letech má jen minimální požadavky na kvalitu mluveného slova a na nic se neptá, mám opravdu velký prostor se vyblbnout a i trochu obohatit.
Zní to jako pakárna? Vyprávění a vymýšlení pohádek, učení nových písniček atd. jako osobní rozvoj? Myslím, že když mne to baví, naplňuje a průběžně obohacuje, tak určitě. Navíc to není vše: po vyprávění a zpívání přichází tichá fáze uspávání (přerušená občas znovupřikrýváním peřinkou, "hají do postýlky!" atd.), která je optimální na urovnání myšlenek, skoro až meditaci, práci s dechem ... co by za to leckdo dal mít na takové věci čas! A já to mám skoro denně a nemusím se do ničeho dokopávat.
No začínám věřit, že na některé vysněné věci si člověk nemusí hledat extra volný čas (který stejně nemá) a nějak si to násilně organizovat. Někdy fakt stačí se jen správně zamyslet nad možnostma v rámci toho, co děláme automaticky každý den.