pátek 10. prosince 2010

Jaký život, takové cukroví

Právě tenhle status měla nedávno na Facebooku Hanka V.: jaký život, takové cukroví. Nejprve jsem si v duchu řekl: yežišmarjá, co je to zase za hlášku ... (Sorry, Hanko.) Ale pak mi přišlo, že to opravdu dobře sedí. A že je to vlastně docela dobrá myšlenková hra.

Tak třeba když to vezmeme úplně od začátku: někdo cukroví miluje a vždycky se na něj těší, někomu už leze krkem, protože se jím přejedl.

Někdo cukroví raději vytváří, jiný jej zas rád jen konzumuje, někdo má dokonce zálibu v obojím a někdo ani v jednom. Anebo trochu jinak - jeden si cukroví rád připraví sám, druhý si jej raději koupí.

Určitě také znáte lidi, pro něž je vrcholem blaženosti cukroví naprané syntetickými ochucovadly, barvivy a všelijakými dalšími umělotinami. Vedle toho existují tvůrci cukroví prostých a lahodných, a najdou se i tací, jejichž cukroví je "nemastné, neslané".

Občas se nějaké cukroví připálí, to se může stát každému. A i když postupujete přesně podle receptu a dáváte si na všechno pozor, vždycky to může vyjít trochu jinak, než jste si představovali. Nebo se všechno povede skvěle, ale stejně - co si budeme nalhávat - se sebelepším cukrovím nezavděčíte všem.

(Kdo jste ještě náááhodou nepochopil, s čím si tady hraju, tak si ten text překopírujte někam do Wordu, dejte Ctrl+H - nahradit "cukroví" za "život" a přečtěte si to celé znova. A klidně hrajte taky.)

Já se letos opět chystám na perníčky. Nejvíc se těším, až ta jednotlivá koření namelu mlýnkem nebo roztluču v hmoždířku a smíchám s poctivým medem a moukou (loni jsem dělal dokonce z režné!). A opravdu chci žít život, který je sice velkou směsicí rozmanitých chutí, ale dohromady dává smysl.

No vida. Zdá se, že v tom cukroví je velikánská moudrost :-)

Ale přátelé: koupené nebo vlastnoruční, prosté či s trochou toho etylvanilínu, dokonalé či malinko připálené - vem to všecko čert. Hlavně ať vám CHUTNÁ!